À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bývalý kytarista legendárních MORBID ANGEL Eric Rutan se nám podruhé představuje v rámci své domovské kapely HATE ETERNAL. Pro pořádek dodejme, že tato hyperaktivní postavička smrtící scény ještě působí v poněkud diskutabilním projektu ALAS. "Král všech králů" se nahrával v Ericově vlastním studiu Mana (zkuste si jen tak pro zábavu tipnout jméno produkčního) a ke spolupráci na něm byli přizváni bubeník Derrick Roddy a také velice známé jméno ze světa čtyř tlustých strun - Jared Anderson (nyní Internecine). Chorý zpěv a obsluhu ostrých seker si pro sebe samozřejmě usurpoval náš pan Soběstačný.
Příznivci MORBID ANGEL si teď určitě mnou ruce v naději, že přichází zase jedna lahůdka a příjemné potěšení pro jejich zmlsanou soustavu sluchových kůstek, a to zrovna v těžké době, kdy jejich miláčci opět pauzírují. Ale pozor! Rozhodně bych nedával všanc těžce vydělané bankovky tak naivně. Především se mi zdá, že Eric Rutan si nakládá na svá bedra o dost více práce než je schopen unést. Jeho sólové snažení vyznívá opět (stejně jako v případě ALAS) celkem rozpačitě. Onu rozpačitost nehledejte v instrumentaci, protože Eric je skutečně nadprůměrným kytaristou, ale v jeho dalších aktivitách spojených s nahráváním. Tím mám na mysli posty produkčního, případně zvukaře, které měl raději přenechat zkušenějším. Hlavně zvuk bicích na "King Of All Kings" by si zasluhoval býti tvrdším a agresivnějším, vždyť excelentní práce Roddyho končetin si o to vysloveně řve! (s naprosto šílenou rychlostí bicích u HATE ETERNAL se mohou srovnávat snad jen KRISIUN). Hlavně zvuk ultrarychlých kopáků se mi zdá nevýrazný a plochý jako to pověstné tělo korejské ženy. Po produkční stránce není album nikterak katastrofální, ale na druhou stranu je v rámci žánru celá řada kapel, které jsou na tom lépe.
Na albu najdeme celkem 8 vyhlazovacích skladeb + jednu kompozici instrumentální, to celé na ploše o něco málo přesahující hranici třiceti minut. Ale ani tak krátká stopáž alba nedokáže při tak husté koncentraci enormní zloby a nenávisti zabránit jistému pocitu monotónnosti. Bohužel je to všechno o jen a jen o zběsilé rychlosti, bezbřehé brutalitě a totální absenci originality. Instrumentální práce je v podání Rutana i Andersona s jejich zkušenostmi logicky na vynikající úrovni, ale to už je v dnešním death metalu samozřejmost. Další známé jméno, které pomáhalo doladit tvář alba je Andreas Marshall jakožto autor coveru.
Takže to nějak shrňme : HATE ETERNAL natočili dobré, vysoce technické, neskutečně rychlé a brutální deathmetalové album, které ale v žádném případě neohromí originalitou ani zvukovou intenzitou. Pro fanoušky naladěné na vlnovou délku Krisiun nebo Internecine ale může "King Of All Kings" představovat vítané zpestření diskografie. A srovnání s MORBID ANGEL? Srovnání nesrovnatelného. "Gateways To Annihilation" představuje oproti "King Of All Kings" doslova gejzír kreativity a originálního přístupu. O jeho zvuku a produkci nemá cenu diskutovat, tvůrčí duo Morbidních andílků Azagthoth - Sandoval si takové základní věci vždy dokázalo na rozdíl od Rutana s přehledem pohlídat. Ale jak známo, chybami se člověk učí, proto rozhodně neodsuzuji HATE ETERNAL jako neperspektivní kapelu nebo ztracený případ, třeba mě příště Erik mile překvapí. Já osobně mu věřím. A co vy?
7 / 10
Eric Rutan
- kytara, vokály
Derrick Roddy
- bicí
Jared Anderson
- basa
1. Our Beckoning
2. King Of All Kings
3. The Obscure Terror
4. Servants Of The Gods
5. Beyond Redemption
6. Born By Fire
7. Chants In Declaration
8. Rising Legions Of Black
9. In Spirit (The Power Of Mana)
10. Powers That Be
Upon Desolate Sands (2018)
Infernus (2015)
Phoenix Amongst The Ashes (2011)
Fury & Flames (2008)
The Perilous Fight (DVD) (2006)
I, Monarch (2005)
King Of All Kings (2002)
Conquering The Throne (1999)
Engulfed In Grief / Promo 97 (split s ALAS) (1997)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Earache Records
Produkce: Eric Rutan
Studio: Mana
Dokonalý skvost, nic nešteřící nenávist rozvedená v dokonalosti v nečem co se dá težko popisovat jako hudba...Srdce plesá ! King Of All Kings !!!
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.